Lexikon zdraví

 Vyšetření s názvem lumbální punkce patří mezi vyšetření, která mají získat vzorek mozkomíšního moku z oblasti páteřního kanálu. Děje se tak ryze za účelem dalšího vyšetření stavu tohoto moku.

Díky lumbální punkci je možné efektivně ověřit přítomnost či nepřítomnost původců zánětů v těle. Jedná se zejména onemocnění centrálního nervového systému anebo míchy. Často se využívá tehdy, když dochází k poranění hlavy a zvláště mozku. Odběr pochází z oblasti beder.

Důvody k lumbální punkci

Lumbální punkce je doporučována na základě konkrétní anamnézy pacienta a také klinického obrazu. Pokud výsledky předchozích vyšetření nemluví jednoznačnou řečí, pak neurolog toto vyšetření zpravidla doporučí. Zánětlivé stavy jsou díky lumbální punkci přesně diagnostikovány, takže je možné bez větších potíží dospět k tomu, že je možné onemocnění léčit. V určitých případech se lumbální punkce používá i jiných důvodů.

Příprava na lumbální punkci

Na samotný výkon se není nutné nijak extrémně připravovat. Trvání lumbální punkce je pouze několikaminutové. Po vyšetření je ovšem nezbytné, aby vyšetřený ležel po dobu 24 hodin na lůžku, aby nedošlo ke komplikacím. Nejčastěji je lumbální punkce součástí hospitalizace pacienta.

Průběh lumbální punkce

K lumbální punkci není zapotřebí složitého speciálního vybavení. Nejčastěji se provádí přímo v ambulanci anebo v jiné místnosti nemocnice. Využívá se dutá punkční jehla, při jejímž zavedení je používán kovový mandin, jenž vyplní dutinu. Po zavedení jehly se mandrén vytáhne a může být odebrán mozkomíšní mok. Při výkonu lumbální punkce je pacient na boku anebo v poloze vsedě. Nutné je mít shrbená záda, a to v maximálním možném stavu.

Rizika a komplikace u lumbální punkce

Rizika a komplikace u lumbální punkce mohou vycházet pouze z toho, že pacient nedodrží dostatečně dlouhou prodlevu po vyšetření. Typickými obtížemi jsou malátnost a nevolnost. Samotný vpich punkční jehly není v případě zkušeného lékaře nijak nebezpečný.